Encyklopedie

Rousseau [ruso] Jean Jacques, * 28. 6. 1712, + 2. 7. 1778, francouzský filozof, sociální kritik a spisovatel; ideový předchůdce Velké francouzské revoluce. Ve filozofii dualista a senzualista, v sociologii ostrý kritik feudálních vztahů a despocie, obhájce rovnosti lidí. Hlavní příčinu politické a společenské nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví (O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva). Obnovení přirozeného (přírodního) stavu je obnovením rovnosti všech; lidé mohou být současně poddanými i suverény, neboť „svoboda je poslušnost vůči zákonu, který jsme si stanovili“. Teorii smlouvy společenské obohatil pojmem „suverenita lidu“. Proti osvícenskému zbožštění rozumu, kultury a civilizace vyzvedl přírodu a cit; „aristokratický“ tón osvícenství nahradil „plebejským“ demokratismem. V pedagogice vyzdvihl přirozené, praktické působení; v rozumové výchově má být východiskem rozvoj smyslů (Emil čili o výchově). V beletristické tvorbě zdůraznil čistotu citu (román Nová Heloisa); autobiografické Vyznání vyjadřuje subjektivitu nekonformního jedince. Svou kritikou kultury a strohé racionality inspiroval romantismus.

28.6.1867 horoskop více...

Pirandello Luigi, * 28. 6. 1867, + 10. 12. 1936, italský dramatik a prozaik; profesor na pedagogické fakultě v Římě. 1925 – 28 cestoval s vlastní divadelní společností po Evropě (navštívil i Prahu) a po Americe. Princip své umělecké tvorby vysvětlil ve stati L’umorismo (Humorismus); povinností umělce je odhalit rozpor mezi jevem („maskou“) a podstatou („tváří“); stržení „masky“ může zpočátku vyvolat smích, další analýza však vede k tragickému poznání podstaty „tváře“. S tímto pojetím souvisí hledání literárních „věcí“, nikoli „slov“. Tento relativismus se projevil již v novelách, sebraných do několika svazků Novelle per un anno (Novely na jeden rok; česky vyšly jednotlivě nebo ve výborech, např. Mezi dvěma stíny), a v románech, např. Zavržená, Nebožtík Matyáš Pascal, Staří a mladí, Natáčí se!, Zápisky Serafína Gubbia, filmového operátora, Jeden, nikdo a sto tisíc; plně se však realizoval až v divadelních hrách. Zpočátku byla nositelem jeho názorů jedna postava, např. profesor Toti v komedii Rozmysli si, Jakoubku! nebo Laudisi ve hře Každý má svou pravdu. Ve hře V rukavičkách je relativnost každého činu a citu obsažena v samé struktuře hry: co se v jedné scéně jeví jako „pravda“, je v následující zpochybněno, postava mění svou tvář podle zorného úhlu ostatních ap. V trilogii Šest postav hledá autora, Každý dle svého a Dnes večer improvizujeme, zvané „divadlo na divadle“, stírá hranici mezi scénickou fikcí a skutečností. Pirandello ruší hranici mezi herci a diváky, vtahuje diváky do děje, aby cítili spoluzodpovědnost za problémy, o nichž se na scéně diskutuje. Ve hře Jindřich IV., začínající fiktivní a končící skutečnou vraždou, plné dějových zvratů, je divák ponechán v nejistotě, zda hrdina je či není šílený. V poslední, nedokončené hře Obři z hor překračuje i hranici reality do světa snu, pohádky a surrealistické invence. Jeho hry významně ovlivnily vývoj světového divadla; spolu s prózami poskytly náměty k mnoha filmům v Itálii i v zahraničí. Nobelova cena v roce 1934.

28.6.1906 horoskop více... komentář...

Nedbal Miloš, * 28. 6. 1906, + 31. 10. 1982, český herec; profesor na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V letech 1927 – 34 byl členem Osvobozeného divadla, v letech 1945 – 76 člen Národního divadla v Praze (s přestávkou 1970 – 72, kdy hrál v Divadle Za branou). Ovlivněn poetikou avantgardního divadla, stal se hercem střídmých výrazových prostředků, postihujících v charakteristické zkratce základní rysy postav; později uplatňoval ironickou a groteskní nadsázku. Z divadelních rolí: Orfeus (J. Cocteau), Hamlet (W. Shakespeare), Krůta (M. Kundera Majitelé klíčů), Sorin (A. P. Čechov Racek), Kapulet (W. Shakespeare Romeo a Julie), Špigelskij (I. S. Turgeněv Měsíc na vsi). Role ve filmech (Pudr a benzín, Peníze nebo život, Svědomí) a v televizi (Byl jednou jeden dům, Nezralé maliny, Sňatky z rozumu).

Narozen ve 2/8 lunačního cyklu, 5x oheň, 5x voda, retr. SA UR, Stell. SL ME MA NE/Rak, Stell SL ME MA JU NE PL/11.n.d., ?LU kvint. NE, JU konj. PL!, ?MA kvint. LU 2sep. UR op. MA.
Nov před nar. – 29Blíž.37, 5x variab.mod, Stell. Nov JU PL/Blíž., Stell. Nov ME MA JU NE PL/11.n.d., MA op. UR!, VE novil JU!, PL sep. DH.
1.Nov – sek.dir. r.1929 – 27Rak50 – část. zatm. SL, 5x kard.m., 5x voda, Luna přešla 2x přes NE a PL, retr. UR, MA konj. nat. ME, Nov semisex. JU!, ME sex. PL!.
úplné zatm. LU na 11Vodnář13 – sek. dir. r. 1943.
2.Nov – sek.dir. r.1959 – 26Lev7 – část. zatm. SL., Luna 2x přes ME, retr. SA UR, ME(MA) konj. nat. DH, VE konj. 3.n.d., NE konj. 12.n.d., MA sep. PL, ME VE/SA, troj.: NE kva VE 3sep SA tri NE a ME sex VE 3sep SA kvink ME a NE okt Nov okt VE kva NE.
MA sexPL!, Rádlo SL LU(SA)/JU NE, duch. troj. PL VE/MA ME, troj.: PL 2sep LU(SA) 3okt VE tri PL a LU(SA)SL okt VE 3okt LU(SA).
Úmrtí dir. – 5x variab.m., 5x voda, 0 oheň, (?)LutriSA!, SA sep PL, Rádlo ME SA/(LU)JU NE a JU UR/ME, duch. troj. MA UR/VE.
Úmrtí tr. – (?)LU op. ME SA PL sex NE tri LU, SL konj. VE, UR dec PL!

Sabiánské symboly:
Slunce nat. – LOVNÍ PTÁCI SI VYSTÝLAJÍ HNÍZDO (vnitřní já se instinktivně odevzdává novým formám života) nebo DVA DUCHOVÉ PŘÍRODY TANČÍ V MĚSÍČNÍM SVITU (hra neviditelných sil ve všech životních projevech)
Nov před nar. – KOUPAJÍCÍ SE KRÁSKY SE NA PLÁŽI PŘEDVÁDĚJÍ VELKÉMU DAVU LIDÍ (stanovení společenských norem pomocí osobní výlučnosti a soutěže)
1.Nov – KOUPAJÍCÍ SE KRÁSKY SE NA PLÁŽI PŘEDVÁDĚJÍ VELKÉMU DAVU LIDÍ (stanovení společenských norem pomocí osobní výlučnosti a soutěže)
zatm. Luny – NA ŠIROKÉM SCHODIŠTI STOJÍ LIDÉ NEJRŮZNĚJŠÍCH TYPŮ, ODSTUPŇOVÁNI DLE SVÝCH KVALIT ZDOLA NAHORU (nutnost rozeznávat odlišnosti typů a úrovní vývoje všude tam, kde spolu lidské bytosti žijí a pracují)
2.Nov – ZÁBLESK SVÍTÁNÍ NA VÝCHODNÍ OBLOZE (vzrušující nové možnosti na prahu nového cyklu)
Full – SL - DVĚ HLAVY SI PROHLÍŽEJÍ STÍNY A NAHLÍŽEJÍ I ZA NĚ (růst skutečného chápání, zrozený z transcendence duality, i když ve světě duality pevně zakořeněný) a LU - NA POČÁTKU LETU VEDE PILOT STROJ VRSTVOU MRAKŮ, CLONÍCÍCH ZEMI (člověk je schopen rozvíjet síly a dovednosti, kterými se překračuje přirozená omezení, a které mu umožňují operovat v mentálně-spirituálních oblastech)
Dračí ocas nat.- VLAK VJÍŽDÍ DO TUNELU (schopnost ukrátit si proces přirozené evoluce cvičením vůle, mentální pohotovostí a fyzickou sebekázní)
Dračí hlava nat. - LIDSKÁ DUŠE, HLEDAJÍCÍ PŘÍLEŽITOSTI, JAK SE PROJEVIT NAVENEK (touha po sebeaktualizaci)