Encyklopedie

Poisson [puason] Siméon-Denis, * 21. 6. 1781, + 25. 4. 1840, francouzský matematik a fyzik; profesor na École Polytechnique v Paříži, člen Francouzské akademie věd a Petrohradské akademie věd. Zabýval se mechanikou (řešil pohybové rovnice), teorií pružnosti a tepla (připisuje se mu Poissonova rovnice). Zavedl pojem potenciál pro magnetické a elektrické jevy. Studoval teorii pravděpodobnosti (zavedl pojem zákon velkých čísel), matematickou analýzu, teorii diferenciálních rovnic; ve statistice bylo jeho jménem nazváno Poissonovo rozdělení.

21.6.1893 horoskop více...

Hába Alois, * 21. 6. 1893, + 18. 11. 1973, český skladatel a hudební teoretik. 1945 – 48 umělecký ředitel Divadla 5. května v Praze; 1946 – 50 profesor na Akademii múzických umění v Praze. Vytvořil vlastní hudební systém s intervaly menšími než půltóny (čtvrttóny, šestinotóny). Své názory formuloval v roce 1922 v práci Harmonické základy čtvrttónové soustavy. Autor oper (čtvrttónová Matka – premiéra 1931 v Mnichově, šestinotónová Přijď království Tvé, Nová země – v půltónovém systému), orchestrálních děl (symfonická báseň Cesta života), komorních a klavírních skladeb, sborů a písní. 1923 – 45 vedl na konzervatoři v Praze kurs čtvrttónové a šestinotónové skladby. K jeho žákům patřili např. V. Dobiáš, K. Reiner, J. Pauer.

21.6.1905 horoskop více...

Sartre [sartr] Jean-Paul, * 21. 6. 1905, + 15. 4. 1980, francouzský filozof, spisovatel a dramatik; významný představitel filozofie existence. Podněty ze studia fenomenologie (E. Husserl, M. Scheler, K. Jaspers a M. Heidegger) využil v práci o transcendenci lidského ega a v teorii emocí. Předznamenáním jeho existencialismu byl román Nevolnost, v němž uměleckou formou zobrazil propastnost lidské svobody v konfrontaci s fakticitou věcného bytí. Za 2. světové války vězněn, poté se účastnil protifašistického odboje. Od roku 1945 svobodný spisovatel mimo univerzitní prostředí. Svůj existencialismus vyložil v díle L’Etre et le néant (Bytí a nicota); navazoval v něm na fenomenologii, a zvláště Heideggerovu fundamentální analýzu lidského bytí na světě, třebaže způsobem, který M. Heidegger sám odmítl. Jeho filozofický koncept je dualistický: na jedné straně je vědomí, které ví o sobě, vztahuje se ke svému bytí a tímto vztahem překračuje svou danost; vůči svému bytí je svobodné, je bytím pro sebe (odtud Sartrova teze o tom, že v případě člověka existence předchází esenci; člověk žije tím, čím ještě není, a je sám sobě neustálým projektem) a je s to klást otázku po bytí. Proti vědomí stojí věcné bytí, které Sartre charakterizuje jako bytí v sobě: je pouze tím, čím jest. Jednání člověka není předem determinováno, je pouze vázáno na jeho situaci, kterou však svým jednáním mění; člověk je tím, čím ještě není, je existencí v možnostech, svobodou, jejíž tíži musí nést, je ke své svobodě „odsouzen“. Inspirován Heideggerovými analýzami lidského způsobu bytí podal řadu originálních a působivých popisů lidského vztahování k sobě (např. neupřímnost) i k druhým a analýzu lidské tělesnosti. Podal i verzi existencialistické psychoanalýzy. Některé rysy své filozofie využíval ve svých románech (Cesty svobody) a dramatech (například Mouchy, Počestná děvka, S vyloučením veřejnosti). Literaturou se zabýval i teoreticky; podal program angažované literatury, napsal studii o Ch. Baudelairovi. Později se sblížil s marxismem, byť kritizoval některé jeho jednostrannosti (například v pojetí dialektiky), a snažil se s ním spojit existencialismus. Výsledkem je Critique de la raison dialectique (Kritika dialektického rozumu): ústředním tématem je znovu konkrétní člověk a rozbor konkrétní individuace všeobecného. Koncem 60. let se ještě jednou vrátil k problému umění a vzdálil se svému pojetí existencialistického marxismu (na konci života byl blízký maoismu a radikální levici). Česky též vyšlo Marxismus a existencialismus, Slova, 5 her, Dramata. Nobelova cena v roce 1964.

21.6.1953 horoskop více...

Bhuttová Bénazír, * 21. 6. 1953, pákistánská politička; dcera Z. A. Bhutta. Studovala v USA a ve Velké Británii, po smrti svého otce vstoupila do politiky. Od své matky Nusrat převzala vedení Pákistánské lidové strany a organizovala protestní akce proti režimu Z. Haka. Ve vězení strávila 34 měsíce. V roce 1984 emigrovala, po zrušení výjimečného stavu 1986 se vrátila a stanula v čele opozice. 1988 zvítězila ve volbách a stala se předsedkyní vlády; současně ministryně financí, obrany a plánování. Na nátlak armády 1990 abdikovala. 1993 opět v čele vlády.