![]() |
Úvodní strana |
| Eduard I., anglicky Edward I., * 17. 6. 1239, + 7. 7. 1307, anglický král od 1272 z rodu Plantagenetů; syn Jindřicha III. Posílil jednotu a moc anglického státu, omezil vliv církve a velkých feudálů, podporoval rozvoj řemesel a obchodu, vládl s podporou parlamentu. 1283 připojil natrvalo k Anglii Wales, 1296 dočasně ovládl Skotsko. 1297 potvrdil listinu svobod (Magna charta libertatum) z roku 1215. V roce 1303 uzavřel mír s Francií a sňatkem syna Eduarda II. s dcerou Filipa IV. Sličného Isabelou založil nástupnické nároky ve Francii. |
| Gounod [guno] Charles François, * 17. 6. 1818, + 18. 10. 1893, francouzský skladatel; představitel francouzské lyrické opery (Faust a Markétka, Romeo a Julie). Též autor chrámové a jiné hudby (Ave Maria). |
| Stravinskij Igor, * 17. 6. 1882, + 6. 4. 1971, ruský skladatel; od roku 1910 žil v zahraničí (Švýcarsko, Francie, USA). 1962 navštívil Sovětský svaz. Jeden z nejvýznamnějších představitelů hudby 20. stol. Jeho tvorba prošla několika stylovými obdobími. Zpočátku ovlivněn ruským folklórem, jazzem, po 1. světové válce se orientoval na neoklasicismus a na podněty evropské hudby počínaje 14. stol., v 50. letech se přiklonil k seriální hudbě. Jeho scénická díla se často vymykají standardnímu zařazení a spojují několik žánrů. Spolupracoval s Ruským baletem S. P. Ďagileva. Díla se zpočátku setkávala s rozporuplnými reakcemi publika – premiéra baletu Pták Ohnivák mu přinesla evropskou proslulost, Svěcení jara vyvolalo při premiéře v Paříži skandál. Z díla: balety (Pták Ohnivák, Petruška, Svěcení jara, Příběh vojáka, Pulcinella, Apollon Musagčte, Polibek víly, Persefona, Hra v karty, Orfeus, Agon), choreografické scény Svatba, opery (Slavík, Mavra, Život prostopášníka), hudební hra Potopa, opera-oratorium Oidipus rex, Žalmová symfonie pro sbor a orchestr, Mše pro smíšený sbor a dechové kvinteto, kantáty (Svatba, Threni, Canticum sacrum, Abrahám a Izák), orchestrální díla (Symfonie in C, Monumentum pro Gesualdo di Venosa), instrumentální koncerty a koncertantní skladby (Ebony concerto pro klarinet a jazzový orchestr, houslový koncert, koncert pro dva klavíry, Capriccio pro klavír a orchestr), písně (cykly Pribautky, Kočičí ukolébavky), komorní tvorba (Oktet pro dechové nástroje, Septet). Z teoretických prací: eseje Poétique musicale (Hudební poetika), šest knih rozhovorů s R. Craftem (Rozhovory s R. Craftem); Deník ze společných cest, autobiografie Kronika mého života. |
| Höger Karel, * 17. 6. 1909, + 4. 5. 1977, český herec. 1932 – 40 člen Zemského divadla v Brně, kde ztvárnil řadu postav lyrického a komediálního charakteru: Radúz (J. Zeyer Radúz a Mahulena), Marius (M. Pagnol), Toni (K. Čapek Matka). Od roku 1940 v Národním divadle v Praze. Představitel postav rozporuplných charakterů, které dokázal interpretovat civilními nepatetickými prostředky s intelektuálním nadhledem či komediální nadsázkou; jeho herectví vynikalo vytříbenou technikou s úspornými vnějšími prostředky. Z rolí: Princ Bedřich (H. Kleist Princ Bedřich Homburský), Gyges (Ch. F. Hebbel Gygův prsten), Willy Loman (A. Miller Smrt obchodního cestujícího), Arbenin (M. J. Lermontov Maškaráda). Role ve filmech (Okouzlená, Krakatit, Z mého života, Mikoláš Aleš, Ošklivá slečna) a v televizi (Romeo a Julie na konci listopadu, Půlpeny, Lístek do památníku). Věnoval se uměleckému přednesu a četbě (Viola, Lyra Pragensis); vynikl rovněž v interpretaci literatury pro děti (J. Karafiát Broučci, V. Čtvrtek O loupežníku Rumcajsovi). |
| Zanussi Krzysztof, * 17. 6. 1939, polský režisér. Začínal krátkými a středometrážními filmy (Maria Dąbrowská, Tváří v tvář). Od 60. let natáčí hrané filmy, většinou podle vlastních námětů. Zabývá se zejm. morálními problémy inteligence (Struktura krystalu, Rodinný život, Iluminace, Ochranné zbarvení, Spirála, Konstanta, Rok klidného slunce, Dotek ruky). |
Ze současnosti 16/06 17/06 18/06 Úvodní strana | Poradna